Když jsem se pomalu přibližoval po úzké hřebenové asfaltce k horské chatě Švarná Hanka, padala mi brada a možná jsem si i trošku uslintnul. Mít (a fotit) svatbu tady? Trošku sen. Pár usedlostí, létem vonící louky a hlavně ty výhledy! Beskydy možná nejsou ty největší hory, ale dohánějí to svou krásou, díky které v mém srdci nemají konkurenci.
Veselky ale samozřejmě nejsou jen o místě, ale především o lidech. Můžete fotit svatbu na nejhezčím místě na světě, ale pokud tam nejsou srdeční, bezoprostřední a zábavní hosté (a samozřejmě pár, kolem kterého se to všechno točí), nebude vás to bavit ani trošku.
Tady bylo ale od první chvilky jasné, že se to všechno krásně sešlo a sladilo. Nejen, že jsme si s Vendou a Lubošem (velmi, velmi sympatický pár, pro vaši informaci) hned padli do oka a já jsem okamžitě věděl, že jsou to pohoďáci, ale ani ostatní osazenstvo nezůstávalo pozadu.
Zejména omladina ukázala, že tradice a kořeny pro ně nejsou mrtvá záležitost. Valašské kroje se mísily s těmi jihomoravskými, až oči přecházely. Tohle se prostě fotí samo! A k tomu nevěsta přijíždějící ke svatební bráně na koni? Velká pecka.
Slivovicí se samozřejmě nešetřilo, a tak už velmi záhy po slavnostním obědě vypuklo všeobecné veselí za doprovodu skvělé cimbálovky (většinou mě tahle uskupení zas tak neberou, ale tihle chlapi za to umí vzít). Valaši i jihomoraváci se předváděli, kdo líp zvládá skočnou, ženy zase vykopávaly své ladné nožky, držíc se za ramena - zkrátka bylo co fotit!
Uběhlo to neskutečně! Svatební focení jako tohle mi vždycky strašně vybije baterky, ale zároveň mi dodá spoustu enzutiasmu a radosti z práce. Opět jsme si skvěle notovali s mojí oblíbenou kolegyní (a kamarádkou) Paridou, které moc děkuju za doporučení i spolupráci.
Tak žijte šťastně a dlouho, Vendo a Lubo!
