Vytáhnout dokumenty ze složky. Roztřídit je. Polepit příslušnými čárovými kódy. Vzít další složku. Osm hodin v kuse. Tak přesně tuhle práci jsme pár měsíců dělali já i Amálka. Když jsme se před asi devíti lety potkali v Praze na brigádě, ani jeden z nás by si asi nevsadil na to, že jí jednou budu fotit svatbu.
"Ahoj, nechceš být náš svatební fotograf?", překvapila mě Amálka zprávou po mnoha letech, kdy jsme prakticky nebyli v kontaktu. V té době jsem za sebou neměl ještě ani jednu veselku, jenom pár rodinných focení. Svatby mě ale lákaly, a i když to mělo být za víc než rok, kývl jsem. Byl to pro mě obří závazek i proto, že do té doby jsem často nevěděl, co bude za měsíc, natož za rok.
Long story short - dopadlo to. I když se kvůli covidu na poslední chvíli muselo šachovat s místem konání, všechno se událo, jak mělo. Obřad měli novomanželé v nádherném prostředí luhačovického hotelu Vega, kde si focení užil i pejsek Amálky a Martina, následná veselka se pak přesunula do nedaleké Loučky, kde slivovica tekla jak vzteklá.
No ale co bych vám to popisoval, když jsem všechno fotil, že jo. Mrkněte na tu krásu a lásku sami!
